2009

2008

2007

2006

2005

Průřez sezóny K4PČR 2010 – 2. díl

6.12.2010 - Hendrich se dočkal
Tradiční korunní princ a už tak trochu inventář K4 Poháru ČR v rally se konečně dočkal. Poté, co opanoval premiérový pohárový ročník 2003, našel Jiří Hendrich přemožitele postupně ve Flídrovi, Kožmínovi, Tošovském, Janotovi, Hudcovi a naposledy Dohnalovi. I v roce 2010 to dlouho vypadalo, že Hendricha udolá Šimurda s historickým opelem. Východočechovi se ale po technických problémech už v druhé polovině roku nepodařilo dát auto dohromady a de facto tak z boje o prvenství odstoupil. Hendrichovi dvě letní prvenství a jedna druhá příčka bohatě stačily k celkovému triumfu v letošním seriálu, čímž se stal prvním, kdo se v historii pohárového závodění stal jeho vícenásobným absolutním šampiónem. Co se týče všeobecného hodnocení letošního pohárového závodění, lze určitě konstatovat, že letos bylo atraktivnější než loni. Zejména soutěže prostředku sezóny byly opravdu plné napětí a bitev o vteřiny hned v několika kategoriích. Počáteční rozpaky z mrzké účasti na úvodní Třebíči byly v průběhu sezóny velmi úspěšně rozptýleny a lze jednoznačně konstatovat, že K4 Pohár tentokrát rozhodně naplňoval svou funkci. Tou by mělo být zejména nabídnutí šance trochu levnějšího závodění širokému poli nemajetných jezdců. Zejména kategorie SA1, SA2, HA2 a V letos mívaly velmi slušné obsazení a jejich boje byly rozhodně k nepřehlédnutí. Co by za to malé třídy v MMČR daly…

Vysočina
Soutěž, jejíž centrum se postupně vystěhovala na samý jihozápadní okraj opravdové Vysočiny a jejíž termín se naopak z okraje sezóny posunul přesně do jejího středu, přivítala celkem 24 pohárových posádek. Na nových a svižných tratích se v úvodu nejlépe dařilo opelu pohárového lídra jarní části sezóny Petra Šimurdy, jemuž dokázal s pětivteřinovým odstupem zdárně sekundovat pouze Jiří Hendrich. Na druhém testu pak ještě Šimurda svůj náskok zvýšil, pak jej ale na RZ 3 zradil diferenciál, a to byl pro Východočecha konec. Hendrich pak už soutěž s přehledem ovládl a kromě celkového pořadí vyhrál i tři rychlostní zkoušky. Na stejném počtu jej ale překonal Jakub Král s lehoučkou kitovou felicií, závodící ve třídě SA1. Král se tak již potřetí za sebou dostal na pohárové stupně vítězů a stal se nečekaně jedním z horkých kandidátů na první trojici i v hodnocení sezóny. Na mladého pilota nestačily ani další kity v podání Libora Paula či Miroslava Jirsy, druhý jmenovaný navíc už potřetí za sebou nedojel (motor zklamal ještě před startem). Paul prohrál i boj o bronz s Tomášem Macháčkem a jeho stotřicítkou, druhou příčku v kategorii SA1 však v cíli oslavovat mohl. Ani mezi čtrnáctistovkami to ale neměl vůbec lehké, po celou soutěž sváděl bitvu s Martinem Kouřilem, jenž se prosadil už v Hrádku s ibizou a na Vysočině pak s fabií plně prokázal, že jeho talent je univerzální. Převahu malorážek (trochu překvapivou na trati, o které se mnozí před startem vyjadřovali jako o příliš rychlé) potvrdil na šesté pozici Michal Horák, o sedmou až na posledním testu přišel, při návratu na tratě po roční pauze, Kamil Hovorka se svým krásným favoritem. Zavinil to úspěšný finiš pohárového debutanta Martina Lehkého, který sám přišel o ještě lepší výsledek zejména díky nezajištěné kapotě s tradičním následkem – rozbitým čelním oknem. V součtu s devátým Zdeňkem Václavíkem vyplňovala konečnou první desítku dokonce hned pětice vozů třídy SA1. Konečné zúčtování elitní společnosti uzavřel kromě domestikovaného Francouze Laurenta (jenž nemohl bodovat) Martin Hrachovec a jeho véčková Škoda 130 RS. S opraveným vozem po krkonošském karambolu dojel tentokrát až do cíle Jiří Daněk, jeho výkon ale tato událost trochu poznamenala. Druhou příčku mezi historiky (za Hovorkou a před mnohými potížemi sužovaným Michalem Nedbalem) si přesto uhlídal.

Agropa
Zatímco letní soutěž v Kunžaku vypadala tak, že bylo celý den dusno a sucho a chvíli po (již zmoklém) předávání cen přišla velká průtrž mračen, v Horažďovicích a Pačejově pršelo o dva týdny později skoro nonstop. I tak bylo na startu Rally Agropa jen o jedno jediné pohárové auto méně než na Vysočině. A přestože se startovní pole mezitím obměnilo, lze najisto říci, že oním chybějícím vozem byl Šimurdův kadett. Hendrich ale ani tak neměl prvenství ´předplaceno´, ba právě naopak. Úvodní rychlý test sice vyhrál, pak ale na těžkých úzkých tratích získaly vrch obratné kity. RZ 2 patřila matadorovi neoficiálních podniků Ladislavu Kopelentovi (jenž se dokonce na chvilku posunul do čela pohárové klasifikace), i ten se ale na zbrusu novém třetím testu musel sklonit před vycházející hvězdou Jakuba Krále. Závod byl tentokrát velmi vyrovnaný a pořadí se na každém testu měnilo, v záloze totiž číhali i Lehký a Sitný se svými dvoulitry a Macháčkova ´zadokolka´. Až druhá sekce udělala ve výsledcích trochu jasněji, alespoň v tom, že se vedoucí trojice jasně oddělila od zbytku pole. Hendrich se udržel na špici, na hlupínském testu ale opět zaválel Král a snížil svou ztrátu na lídra na méně než deset sekund. Mladík se dále zlepšoval a i na Strážovicích tentokrát zajel skoro identický čas jako lancer. Když pak soupeř na Komušíně zaváhal, posunul se Král dokonce do čela a na závěrečném testu si už historicky první pohárové prvenství pro čtrnáctistovku nenechal vzít. Hendrich se musel spokojit se stříbrem, Kopelent zcela vyklidil bojiště po kotrmelci na komušínském muničáku. Obdobně jako zkušenější soupeř skončil i Jirsa, jenž se mezitím posunul na pátou příčku, už od poloviny rally byli po technických problémech ze hry i Hrachovec a Václavík, havárie vyřadila Kynčla. V boji o bramborovou medaili tak nakonec nejlépe uspěl Stanislav Sitný s letitým nissanem, jemuž výtečně vyšel zejména finiš, Lehkého na závěrečném testu udolal i Macháček se svou Beruškou Š130LR. Výbornou soutěž absolvoval i Josef Mandaus a vysloužil si za to (kromě pódia mezi čtrnáctistovkami) šestou příčku, překvapivě sedmý byl Michal Hylán, který v derby ´fáček´ porazil i Hovorku. Ocenění za hrdinství si ale vysloužil i vzácně startující Jiří Doupovec, jenž v dešti s upadlými stěrači zajížděl natolik kvalitní časy, že se starou škodovkou dokonce na trati předjížděl novicku Petru Filipovou.

Vyškov
Skvělý počet 33 posádek se sjel na pohárový start jedné z tradičně nejlépe pořádaných soutěží u nás, Rally Vyškov. Ta představila opět velice zajímavé tratě, příjemná atmosféra se navíc setkala se slunečným počasím končícího léta. Náladu však mnoha fandům trochu pokazil hned úvod, kdy po haváriích odstoupili sporadicky startující místní dravci Krejčíř a Šebesta. Druhý jmenovaný se poté nechal slyšet, že svou kariéru bude zřejmě nucen z časově-finančních důvodů minimálně dočasně přerušit. Žolíky spadly pod stůl hned na začátku, a tak nikoho nepřekvapilo, když se na čele objevila tradiční jména. Jediný zbylý účastník nejsilnější třídy SA3 Hendrich navíc neměl díky příznivým povětrnostním podmínkám v Královi tak silného soupeře jako na Agropě. Mladý talent si připsal pouze jedno dílčí prvenství dané soupeřovou chybou, jinak bylo pořadí Hendrich – Král bez výjimek všude dáno. Starší z dua se tak díky vítězství už výrazně přiblížil celoročnímu triumfu. Kromě Krále na sebe opět výrazně upozornil zejména sedmadvacetiletý ex-motokárista Martin Kouřil. Severočech jel tentokrát s cliem (ex-Jirka) a po úvodním zvykání si na techniku celkem bez potíží vyválčil bronzovou příčku. Znovu se dařilo i spolehlivému Paulovi, jemuž v cíli patřila čtvrtá pozice. Další čtrnáctistovkař Martin Vopatřil mu sice na některých testech stačil, byl ale i přes porážku (a celkově sedmou příčku v poháru) určitě rád hlavně za dosažení cíle soutěže. Podařilo se mu to totiž letos teprve podruhé. Naopak velmi jisté výkony předváděli v této fázi sezóny Lehký i Sitný, kteří ale tentokrát nestačili na Jirsův kit. Při velké spolehlivosti soupeřů s rychlejšími vozy zbyla až desátá příčka na Macháčka, který ve třídě V prohrál o necelé tři vteřiny s (nově zde zařazeným) Horákem. Do cíle oblíbené soutěže dojelo neuvěřitelné množství 24 vozů, což je asi pohárový rekord posledních let.

Jeseníky
Jakoby se počasí chtělo poháristům omluvit za deště v Kunžaku a hlavně na Pačejově, nachystalo na tzv. podzimní soutěže sice po ránu chladné, ale jinak nad očekávání pěkné počasí. Do Jeseníků přijelo oslavit babí léto celkem třicet účastníků K4 Poháru, a ti si tak mohli zajímavé (ač divácky zoufale špatně přístupné) tratě patřičně užít při příjemném závodění. Král i Šimurda nicméně na startu chyběli, a tak Hendrich už mohl jízdou hlavně oslavovat titul pohárového šampióna. Přesto byl po pomalejším úvodu na druhém i třetím testu nejrychlejší a pomalu smazával manko na Zdeňka Tichého, jenž si přijel se svým kadettem zkrátka zazávodit. Šlo mu to náramně, vyhrál hned na úvod, no a když Hendrich na RZ 4 pro poruchu turba odstoupil, už jezdec radotínského Kart Centra nenašel soupeře. Tichého historický opel předváděl nevyrovnanější výkony a udržoval si (i přes dílčí prvenství dalších jezdců na jednotlivých vložkách) až do cíle stálý náskok 18-32 sekund. Nakonec i zaslouženě zvítězil, přičemž o příčky za ním se už tradičně přetahovali Lehký, Sitný, Jirsa, Paul a Macháček. Tuto sestavu doplnili znovu i Horák, po mnohatýdenní přestávce též Ševeček a Janíček a také navrátilec Krejčíř. Nejlépe ze ´stíhacího komanda´ začali Paul a také Sitný, druhého jmenovaného ale tentokrát sunny zklamalo a ve třetině soutěže odstoupil. Přesto se mezi nejlepšími SA-dvojkami nadále odehrávala bitva o každou vteřinu. Trio Lehký, Jirsa, Ševeček mělo mezi sebou po víc jak polovině soutěže pouhé čtyři vteřinky, všichni dokonce postupně přeskočili Paula (jemuž by prvenství ve třídě zajistilo celoroční druhou příčku v SA1). Hned za lídrem čtrnáctistovek se navíc odehrávala další těsná bitva. A to mezi Horákem a Macháčkem, jedoucími se dvěma malorážkami ovládajícími kategorii V. Solidní průběžně osmá příčka patřila po pěti testech Krejčířovi, postupně se oklepávajícímu z vyškovské havárie. No a pak to přišlo! Začala největší pohárová valná hromada posledních sezón. Nejprve v oné pravé zatáčce na šestém testu sklouzl pod cestu Jan Votava, který závodil v rámci mistráku a Jeseníky si jen tak trochu přidal k sezóně jako předpokládanou náplast na nevyvedenou sezónu v MMČR. Jeho lancer si ležel asi hodinku v klidu v křoví, když k němu najednou přistál kamarád – Krejčířův escort. Čtyřkolky tam nevydržely samy dlouho, jen o pár minut později totiž dostalo mitsubishi dokonce ťafku - na záda mu naskočilo Lehkého clio. A jak tvrdili očití svědci, o chvilku později letěla Horákova felicia ze všech nejdál… Pamětníci si poté vybavili fotografii dvou továrních toyot ze začátku devadesátých let, ležících na sobě, účastníkům jesenického karambolu to ale až tak vtipné nepřišlo. Pohárové Waterloo skončilo naštěstí bez újmy na zdraví posádek, špička byla ale notně protříděná a ani jeden z účastníků už se na závěrečném podniku seriálu neobjevil. Na šternberské soutěži nakonec v SA2 Jirsa udolal Ševečka (celkově skončili druhý a třetí za Tichým), přičemž vítěz SA1 Paul si dojel za nimi v poklidu pro čtvrtou příčku mezi poháristy. I Macháček si už ve skupině V bez potíží uhlídal náskok před Kynčlem, jedoucím též se Škodou 130 LR, vítězství pro něj znamenalo i jistotu celoročního prvenství v této kategorii. Cíl po dlouhé době uviděl sedmý Bambušek, naopak Janíčkův návrat skončil v Jeseníkách nárazem do stromu před cílem RZ 7, dokonce se zraněním spolujezdce. Do desítky se tak dostali i Hrachovec, Václavík a také závod od závodu zrychlující Palacký se Škodou 120 S.

Vsetín
Přes třicet pohárových posádek se i přes všechny ztráty a absence sešlo také na startu závěrečného sprintu ve Vsetíně. Ve startovce se po pauze objevil Šimurda, podobně jako na úvodní soutěži roku to ale bylo ´jen´ se Škodou 130 LR. Při neúčasti Hendricha a Krále tak dostal čestnou pozici první pohárové posádky na startu domácí Ševeček. Ten i vyhrál úvodní test, na záda mu ale dýchal Martin Kouřil, který se při čtvrtém startu v sezóně objevil se čtvrtým vozem – tentokrát jel s Královou vítězivou kitovou felicií. Jirsu tentokrát hned v úvodu zklamala převodovka, o třetí příčku tak od úvodu bojovaly dvě ´véčkové´ stotřicítky Macháčka a Šimurdy. Už na druhém testu převzal vedení v soutěži Kouřil a svůj talent předvedl naplno – až do cíle prohrál jen na jediné rychlostní zkoušce a mezi poháristy zvítězil, a to dokonce s víc jak minutovým náskokem. Stříbrný post ubránil Ševeček, ale jen těsně před dvojicí Macháček – Šimurda, v jejichž souboji tahal za delší provaz Středočech. Šimurda mohl být i přes porážku šťastný – zapůjčení náhradního alternátoru v kritickou chvíli právě od soka mu zachránilo nejen soutěž, ale i konečnou třetí příčku v K4 PČR 2010. Vytoužený zelený věnec by paradoxně v opačném případě patřil právě ´dobrodinci´ Macháčkovi. Oběma zadokolkám zdatně sekundoval jen domácí Vopatřil, jenž byl společně se Ševečkem jedním ze dvou víceméně domácích jezdců, kteří se na Vsetíně dostali do první pohárové osmičky. Mnohem méně se dařilo Sitnému, který tentokrát tradičním soupeřům příliš nestačil a skončil šestý. Do osmičky se vešly i čtrnáctistovky Václavíka a Kryštofa, až potíže s poloosou z ní vyřadily nadějného debutanta Dědice mladšího. Na konečnou devátou pozici vsetínské soutěže se v závěru před tradičního soupeře Hrachovce protlačil i Roman Vaněk s další Škodou 130 RS kategorie V. Ve Vsetíně se rozhodovalo i o posledních dosud nejasných šampiónech. Dvanáctá příčka z Valašska stačila spolehlivému Kastnerovi k celoročnímu prvenství mezi SA-dvojkami, k obdobnému triumfu rozevlátého Michala Nedbala mezi historickými vozy pak pomohly i technické potíže jeho krajana Jiřího Daňka na posledních dvou soutěžích.

převzato z časopisu Rally / text Karel Špaček /

Zpět na předchozí stranu.

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

Průřez sezóny K4PČR 2010 – 2. díl